Imunita

Zdravý duch ve zdravém těle?

Z lékařských slovníků a encyklopedií víme, že imunita je schopnost organismu odolávat vnějším i vnitřním vlivům, nemocem, stresu, různým látkám z vnějšího prostředí, tak i z prostředí vlastního organismu Znamená odolnost organismu proti chorobě. Že se dělí na vrozenou a získanou. Vrozená imunita je imunita získaná již v době vývoje organismu, získaná je ta, kterou získáme během života. Možností, jak získat imunitu, může být očkování, nebo prodělání nemoci, při níž si naše tělo vytváří protilátky, které v něm zůstávají. Očkováním můžeme získat imunitu vůči některým nemocem, ne však na celý život.

Imunitní systém člověka zajišťuje jeho obranu před různými parazitickými organismy. Jsou to bakterie, viry, houby, parazitičtí červi a prvoci atd. Imunitní reakce je reakce organismu na přítomnost antigenu – chemická nebo tělísková struktura vyvolávající imunitní reakci. Může jím být cizorodý patogen, nebo i buňky vlastního organismu, jak je to u některých autoimunních chorob.

Přirozená imunita nám dává pocítit plné zdraví, způsobuje, že náš organismus nemůže být určitým typem nemoci napaden. Jako příklad se uvádí odolnost většiny ptáků proti mnoha chorobám člověka, která vychází z toho, že přirozená teplota jejich organismu je 40 stupňů Celsia a ta neumožní původcům těchto chorob dostatečně efektivní množení.

Získaná imunita je zaměřena proti určité nemoci. Může být časově omezena. Její podstata spočívá v tom, že organismus uchová část B lymfocytů, odpovědných za výrobu specifických protilátek proti patřičnému patogenu.

Všichni bychom si přáli být zdraví, plní sil a energie, často nás však zaskočí choroba, kterou pravděpodobně náš organismus vysílá signál k nutnosti změny našeho životního stylu. Měli bychom těmto signálům naslouchat a našemu unavenému organismu vyjít vstříc pozitivní změnou ve prospěch nás samých.

Měli bychom se vůbec častěji zamýšlet nad tím, čím si nejvíce škodíme, a snažit se žít jinak. Ať již změnit způsob stravování, naordinovat si pravidelné fyzické aktivity, cíleně se vyhýbat zbytečným stresům, neodkládat plnění úkolů, které nás posléze „zavalí“, brát si „všeho s mírou“, což už nám vštěpovaly naše moudré prababičky, neškodit si.

Možná bychom mohli letošní dovolené využít k aktivitám, které nám pomohou zvýšit vlastní odolnost proti nemocem, ale pomohou nám i najít smysl života nikoliv jen v braní, hromadění, ale naopak v dávání, pomáhání druhým. To nám přinese radostné uspokojení a nádherný pocit z toho, že nás někdo potřebuje. A jak známo, pocit štěstí může pomoci k ozdravění těla. Vychutnávejme si dovolené plnými doušky se zdravým tělem i duší!